čtvrtek 11. ledna 2018

Spad - František Kotleta //reupload

Ahoj čtenáři,

na světě existují dva druhy knih - ty, co vás pohltí okamžitě a ty, které vás dostanou postupně. Spad od Františka Kotlety sice patří, alespoň pro mě, do té druhé skupiny, takže jsem s ní měla ze začátku trochu problém, ale když skončila, chtěla jsem víc a víc... Jak si mě získala, to se dozvíte níž.





Plukovník David Michálek, hrdina z Istanbulu a válečný veterán, si "užívá" svůj důchod v poválečné rozbořené Praze. Píše se rok 2052 a svět je po atomových válkách pořádně v háji a v Čechách to není o nic lepší. Praha je jedno z mála měst, kde společnost ještě jakž takž funguje a Plukovník (jinak mu snad nikdo jiný neřekne) vede v ruinách jednoho z pražských domů Americkou kavárnu, oblíbenou hospodu místních. Žije celkem poklidný život a když se náhodou někdo rozhodne problémy dělat, Alice a Sam, jeho věrní společníci a spolubojovníci, mu s nimi rychle pomůžou. 

Poklidný život mu jednoho večera naruší brigádní generál Svatopluk Čech, který se mu připotácí polomrtvý do salónku a s sebou přitáhne problémy, které se jen tak nevyřeší. Posledním dechem Plukovníkovi sdělí, že má najít Generálovu dceru a dovézt jí do Brna. Háčkem je, že Hana se ztratila a cesta za Generálem vede přes Pustinu, radioaktivní zónu obývanou kanibaly, to jediné co zbylo z kdysi krásných Čech. Praha už naštěstí není moc velká a nezbývá v ní moc míst kde se schovat, takže Hanu najdou celkem rychle. Problémem se ukáže až donutit ji spolupracovat a schovat ji. Jsou jí totiž v patách tajemní pronásledovatelé, kteří donutí naši partu veteránu jednat rychleji než měli v plánu. Zaútočí na Plukovníkovu hospodu a téměř ji srovnají se zemí a oni se tak musejí vydat na cestu téměř okamžitě. 


Než se vydají na východ, potřebují zásoby, munici a muže a jelikož je Hana celkem horké zboží, jak postupně zjišťují, potřebují opravdu tvrdé muže. Rozhodnou se proto vyrazit na Šumavu do lesní osady kde žije Alicin bývalý manžel Ryan a pár dalších známých, kteří se k nim i přes počáteční odpor nakonec přidají. Přiberou mezi sebe i mladičkého četníka Crashe, vlastním jménem Jakub Filip, který plukovníka bezbřeze obdivuje čímž mu pořádně pije krev a vyrazí na nebezpečnou cestu za Generálem.


Hlavním důvodem k pořízení této knihy pro mě byl fakt, že se jedná o post-apo zasazené do českých reálií. A v této rovině kniha bez debat uspěla - od první chvíle jsem si užívala atmosféru zničené Prahy, kterou se autorovi povedlo navodit pár větami. Stejně tak elegantně nám během pár stránek představí Plukovníkovy společníky i jeho samotného, takže se do nich velice rychle vžijete. Tomu napomáhá i fakt, že postavy jsou inteligentní a jednají naprosto reálně a racionálně. Podobně reálně působí i novinové ústřižky, kterými začíná každá kapitola. Autor se inspiroval v současných událostech a strašáky dnešní společnosti umně zakomponoval do svého příběhu tak, že mi chvílemi přejížděl mráz po zádech. Uvěřitelnost a reálnost budoucnosti už jen doplňují různé  odkazy na současnost jako třeba zmínka o pokémonech nebo Victorii Beckham. 


Byly ale i věci, co mi ,alespoň na začátku, trochu vadily a bránily knize aby mi úplně pohltila už od první chvíle. Jedna z těchto věcí je taková, jak bych to řekla, "béčkovost". Většina postav si například nechává říkat nějakým anglickým jménem - Ryan, Crash, Sam, což se mi úplně nehodilo do české kotliny. Tenhle nesoulad se ale postupným poznáváním postav obrousí a nakonec už k nim jejich přezdívky tak nějak patří.  O hodně dýl mi trvalo, než jsem překousla psané citoslovce střílení. Pokaždé, když se v textu objevilo: ""Prásk!" Střelil jsem ho do boku..." vytrhlo mi to z mého zažrání. Ale i na tohle si postupně zvyknete a kniha díky tomu získá svoje jedinečné kouzlo. Příběh je občas trochu předvídatelný, což ale není tak úplně výtka, protože postavy se chovají tak, jak bych od nich v takových situacích očekávala a snad ani jednou se mi nestalo, že bych si v hlavě říkala "panebože, co to ta postava zase dělá, vždyť je to hloupost".


Abych to nějak shrnula - je to super kniha a i přes to, že mi chvíli trvalo si na některé její prvky zvyknout, ráda si jí přečtu znova. Nebo dám šanci některé z dalších autorových knih. Spad vám ale určitě můžu doporučit.


To je pro dnešek vše a příště nashle.


Žádné komentáře:

Okomentovat